S elektronickou hudbou jsem začal experimentovat už v jedenácti, kdy jsem na 8bitovém počítači ZX Spectrum pomocí sekvencí příkazu beep rekonstruoval seriálové melodie pro mámu. Do skutečné produkce jsem se pustil až na sklonku plnoletosti s objevem prvního hudebního softwaru ModPlug Tracker. Na mé temné psychedelie však nikdo nechtěl moc tancovat. Přemýšlel jsem, jak na to, aby má hudba dokázala lidi rozhýbat. Odpověď mi dalo o pár let později divadlo, kde byla akce určena scénářem a herci se tedy hýbat do rytmu museli.

A právě díky scénické hudbě jsem měl tu možnost vyzkoušet si nespočet hudebních žánrů, dramaturgických efektů, zvukových koláží, ale i způsobů produkce - od jednoduchého pouštění muziky podle scénáře, přes její živé mixování a efektování během představení, až po live-act s živými hudebníky či improvizaci podle dění na jevišti. Mimo divadlo jsem vytvořil hudbu a zvuk pro pár spotů, několik krátkometrážních filmů a soundtrack pro jeden celovečerní. Krásnou součástí této praxe, kterou se stále učím, je i sound design a pořizování audio nahrávek.

Uter Que (2013)

Uter QueV našem divadle to skoro vždy chodí tak, že čím míň herců na jevišti máme, tím víc práce pro nás ostatní. A protože nejsme tak radikální, abychom hráli bez herců, sólovka je v podstatě vrchol pro autora hudby a zvukového technika. S každým trackem i ruchem (ale i světlem a projekcí) je potřeba se na herce totálně napojit. A když jsme probrali Radimovu choreografii i hudební dramaturgii, bylo jasné, že na ovládání zvuku potřebuju gramofon. A protože stejně náročně dopadly světla a videoprojekce, naše kabina utopená v kabelech a LED světýlkách připomíná pobočku NASA. Což tvoří krásný kontrast k minimalistické scéně a (až na úvodní elektro nářez The Reverse) snové, abstraktní hudbě.

Krevety a la Indigo (2013)

Krevety a la IndigoSpojení tanga a elektroniky mě vždy fascinovalo, ať už v provedení Bajofondo či Gotan Projectu. Šanci si to vyzkoušet jsem dostal v představení Krevety a lá Indigo v režii Miřenky Čechové pod vlajkou Spitfire Company. Šlo to opravdu dobře a mají na tom hlavní podíl muzikant Mathieu Gautron a zpěvačka Cecile de la Costa. Dík samozřejmě patří všem aktérům představení, protože bez jejich energie by nebylo rytmu a bez rytmu by nebylo beatu. Hudba v Krevetách je live-act doprovod ke zpěvu a bandoneonu. A protože ji vždy hrajeme živě, nemaje studiový záznam, uslyšíte jen krátkou ukázku v promo-videu… anebo navštivte kompletní set s celým představením naživo v divadle! Pokud vím, tak pořád hrajem.

5 pravidel (2012 - 2013)

5 pravidelKdyž jsem byl osloven na vytvoření hudby k celovečernímu filmu, začal se mi plnit sen. A zároveň jsem pochopil něco naprosto očividného, že hudba filmová se zásadně liší od té divadelní, zvláště když poměřujeme fyzické divadlo a dokumentární film. V divadle si hudba hraje vlastní roli, někdy musí doslova skočit na scénu, jednoho herce probudit a hodit doprostřed forbíny, zatímco druhého herce srazit k zemi a uspat v hasnoucím průvanu. Ve filmu je to docela jinak. Naštěstí byl dokument o hráčskému fenoménu L.A.R.P. dost dramatický a tak jsem měl prostor i na trochu toho dunění.

Více o filmu na www.film5pravidel.cz

S/he Is Nancy Joe (2012)

S/he Is Nancy JoeNevím, jestli mi tohle představení seslal vesmír jako karmickou vzpruhu, každopádně je to můj nejoblíbenější a nejzdařilejší projekt. Režisérka a jediná herečka Miřenka Čechová se vrátila ze studií v USA, nakopnutá hip-hopem, funkem, breakbeatem a novou energií. Do takové street polohy pak nasměřovala i následující představení S/he Is Nancy Joe a já se toho vděčně chytil. Díky Miřenčině otevřenosti jsem mohl kromě hudby vytvořit i hudební dramaturgii… a samozřejmě sound-design. Až na jeden song od Arethy Franklin (a smyčku z třicátých let) je celá zvuková stěna má vlastní a díky rozmanitosti celého představení a proměnám hlavní postavy jsem si mohl hrát s různými žánry, od trip hopu, přes techno, synth elektro a melancholické downtempo po break-beat a noise. Zvuková složka je však jen částí skvěle sehraného celku, tvořícího výjimečné fyzické divadlo, které mimo jiné získalo ocenění Best of dance 2012 deníku Washington Post a Herald Angel na Edinburgh Fringe 2013.

Preciosa (2012)

Když jednou začnete sbírat ruchy, tedy lovit je, pečovat o ně, uhlazovat, míchat, zastřihávat, dotvářet a různě si je pojmenovávat, změní se i váš pohled na objekty, které je vydávají. V takovém rozpoložení nelze nemilovat některé materiály. Například sklo. Protože dokáže krásně zvonit, zlověstně křupat, nepříjemně skřípat a nebo se náhle rozbít a rozsypat v plejádě zvuků. Stěží bych tedy odmítl nabídku ateliéru Toast na vytvoření hudby k videu pro výrobce lustrů Preciosa na téma “paměť skla”. Tenkrát jsem doma vyhrabal všechno skleněné, vytvořil si z poloviny bytu zvonkohru a začal sbírat samply.

Traffic Dance (2011-2014)

Traffic DanceHasičák! Neuvěřitelnej artefakt! Mogul, starej strejda ze Škodových továren, kterej se po letech poctivé služby místo na důchod dal na divadlo. A na tomhle korábu, kterej znovu ožil díky mocnému zápalu doktora Zellera (frontmana Cocotte Minute) a železokinetickému umění Lukáše Raise, vyplula do ulic v jeden ráz celá Spitfire Company, všichni jak jsme tam tehdy byli, s tímhle představením - totiž Traffic Dance. V roce 2011 jsme dobyli několik náměstí a festivalů. O rok později vznikla úspornější, přímočařejší a pořádně nadupaná verze. Ubylo revolučních hesel, textu a příběhu, přibylo tance, bubeníků, kouře a rozbrušovaček. A samozřejmě beatů! Aby se dlouho neřešilo, co budeme hrát, dostal jem za úkol udělat elektronické covery tracků od Cocotte Minute. Dodnes se s Zellerem přeme o to, kdo z nás tam má liché doby. (a on má asi pravdu, no a co, já mám zas včelu, bzzzzz)

Videa:
http://www.youtube.com/watch?v=pdGc6SPdWhA
http://www.youtube.com/watch?v=3ZoQLQ-Nk_I
http://www.youtube.com/watch?v=HwkGYZSOm4Q

Trespasser (2011)

Traffic DanceKdyž se divadelníci rozhodnou udělat film, výsledek pravděpodobně nebude úplně normální a tradičně definovatelný. Možností deviace je mnoho, může to být experiment, divočina, nadsázka, psychomlejnek, bizár nebo taky průšvih. Do filmu Tresspasser se nám podařilo dostat od všeho něco. Ať už ale diváka tenhle jednozáběrový výlet do třinácté komnaty staré továrny osloví jakkoliv, nedá se mu sebrat obrovské nasazení, které do něj bez nároku na honorář Spitfajří parta vrazila. Jestli Trespasser balancuje mezi divadlem a filmem, hudba i sound design jsou stále velmi divadelní. Dnes bych asi svíravou psychedelickou introspekci zhudebnil jinak, méně prvoplánově, ale mnohem naléhavěji. A zítra možná zas jinak…

Trespasser na iVysílání České Televize

Kampaň Dvojníci (2011)

Kampaň DvojníciPrvní zakázku na hudbu k reklamní kampani jsem získal jednoduše, zadal jsem si ji totiž sám. S Loosers jsme pracovali na virální kampani “Dvojníci” a bylo třeba sehnat nějakou svěží muziku k odhalovacímu videu. Tak jsem se nominoval, vzal si na to 2 dny home-office a voila, elektro-jazzová tucka byla na světě.
(Více o kampani najdete v sekci TEXT)

Dark Trilogy (2007-2009)

Dark TrilogyOn the Dark Road, první část Dark Trilogy, je pro mě představení naprosto osudové. Byla to totiž moje první spolupráce s Tantehorse (tehdy Teatrem Pantomissimem) a zcela změnila můj pohled na divadlo. Brzy přibyly další dva díly, Dante a Virginia, celé se to několikrát proměnilo a nakonec zhoustlo v jeden infernální celek. Tenhle kus procestoval kus Evropy i Washington… a hrajeme ho dodnes. Tohle byly prakticky moje začátky na seriózní scéně. Jak je slyšet na konci preview, byl to i můj první pokus mixovat klasiku. Už tenkrát jsem dobře věděl, že sázím celý beat na tříčtvrteční takt a zkoušel jsem tomu zabránit… ovšem marně.

Tramtárie (2005-2008)

TramtárieNa svoje první divadlo nikdy nemůžu zapomenout. Naštěstí to ani nehrozí, není to zase tak dávno a můj život ovlivnilo natolik, že kdybych zapomněl, musel bych se zákonitě divit, kdo jsem a kde jsem se tu vzal. Jak už je asi zřejmé, divadlo Tramtárie bylo mou vstupní branou do světa stage music. Když jsme se spolužáky z divadelní vědy přebírali Studio hořící žirafy, již tehdy překřtěné na Tramtárii, ještě jsem netušil, co mě čeká. Po pár střižených zvucích jsem začal i s hudbou - příznačně podle názvu divadla s pohádkami pro děti. Brzo přibyla další představení, já se ponořil do divadelního zákulisí a už se nikdy nevynořil. V Tramtárii jsem byl tři roky, ale stejně jako v pohádce to byl ve skutečnosti mnohem delší čas, co se krátký jen zdál. Opustil jsem ji jen proto, že jsem frnknul do Prahy, a stejně jsem ještě jednu sezónu do Olomouce dojížděl hrát. Bylo to mnohem víc, než první krůčky. Ale tak to u divadla chodí… vždycky je to mnohem víc.

Co nabízím:

  • vytvoření originální hudby a ruchových stop
  • jednoduchý sound design a field recording
  • nízkorozpočtové nahrávání mluveného textu k provizorním projektům
    (case study, animatiky, komentáře, audio spoty, atd.)
Kontakt: music@masout.cz, 731 145 747