Od roku 2007, kdy jsem začal pracovat v reklamě, až do vzniku této stránky jsem portfolio moc nepotřeboval. Bylo to především díky skvělým kamarádům a kolegům, které jsem potkal, a kteří si na mě ve správný čas vzpomněli, když právě hledali posilu v novém týmu. A tomu vděčím za sedm let praxe ve skvělých partičkách, než jsem se rozhodl popadnout kopí zdarma a začít bojovat na volné noze.

Jako freelancer se už bez osobní prezentace se neobejdu. Ale protože nemám rád portfolia, nebudu zde ukazovat ty největší a nejúspěšnější kampaně obřích klientů. Už jen proto, že jsem jich tolik zas neudělal, ale ani vlastně do budoucna dělat netoužím. Raději tu sdílím práce, které jsem měl nejraději, i když třeba nebyly velké a nedopadly slavně. Přesto mě bavily, mám je rád a můžu o nich říct, že skutečně nesou můj genom.

Loosers Everyday (2012 - 2013)

Chtěl bych být vtipný alespoň jednou denně. Že to není tak snadné, jsem poznal na projekt Loosers Everyday, který jsem v září 2012 pomáhal startovat a věnoval se mu něco přes půl roku. Jako většina reklamních textů jsou i tyto pomíjívé jako včerejší zprávy. Ty povedenější jsou pak aspoň zajímavou připomínkou tehdejších událostí, ať už šlo o koninu v masových kuličkách, astronomické úkazy, legislativní novely, papežskou volbu, Českého lva nebo různá výročí. A s klidem v duši mohu prohlásit, že projekt v Loosers stále běží a daří se mu dobře, ne-li ještě líp.

SuperVáclav (2012)

Tuhle kampaň zná asi většina reklamního světa, protože jej dočasně rozdělila na dva tábory a sklidila vlnu chvály i kritiky. Zakázka, kterou jsme v Loosers dostali na základě úspěchu Dvojníků, měla jednoduché zadání: udělejte něco podobného. Ha. Už tenkrát bylo slovo virál nadužívané, v reklamních kruzích skoro sprosté slovo. Lidé v záplavě internetových senzací už nevěřili skoro ničemu, reklama se schovávala za každým druhým youtube videem a my měli udělat virální masovku. Musím předem říct, že zásluhy za průběh a výsledky Superváclava nenesu já, ale tým Loosers. Nenapsal jsem mu jedinou hlášku, nevymyslel žádnou taškařici, kterou pomáhal zlepšit svět. Dokonce v době kdy byl SuperVáclav pokřtěn, už jsem pracoval někde jiínde. Nicméně jsem alespoň přispěl s tím nápadem a obhájil ho až do vítězného tendru. Jinými slovy jsem ho zplodil a hned po porodu se vytratil.

Primalex TVS (2011)

Asi bych si naběhl, kdybych TV spoty pro Primalex nazval skvělou kampaní. Ale byla to až na finální nervy docela fajn práce, ze které plynulo několik zkušeností. Kromě toho, jak (ne)napsat 15-ti sekundový konverzační spot, jsme se v Loosers poučili, že problém s nízkým rozpočtem na TV spot se nedá jednoduše vyřešit animací. Představy o pixarovském 3Déčku vzaly brzy za své, zbyla nám nakonec jen jakási série krátkých anekdot. Dávám sem svůj nejmilejší, poslední ze série, do kterého se mi podařilo vsadit klasický komediální fór se záměnou.

Textařsky mnohem vyvedenější je ovšem rozhlasový spot na barevnou sadu Primalex, který vznikl jako vedlejší produkt při natáčení dabingu TV spotu.

Praha, město literatury (2011)

Literatura je mi osudovou ženou. Miluju ji, obdivuju, strašně rád ji hltám pohledem a v její přítomnosti se mi fantazie rozjíždí na plné obrátky. Leč sám si na ni, až na pár mladistvých pokusů, netroufám. Tedy nic vážného, jestli mi rozumíte.

Jedna z věcí, kterou na svém řemesle z duše nesnáším, je, že mě odvádí od napsání velkého intelektuálního románu (který by následoval hned po přelomovém divadelním scénáři). Nicméně i reklamní práce člověka občas přivede k příležitosti podívat se na Literaturu, z jiného úhlu.

Bezpochyb nejkrásnější brief, jaký jsem kdy dostal. Cílem kampaně, kterou jsme připravovali v Loosers, bylo vymyslet netradiční způsoby, jak pomoci Praze k získání celosvětového titulu UNESCO “Kreativní město literatury”. Vzniklo několik zajímavých nápadů a pár z nich se i realizovalo. Já se tedy hlásím k otcovství těchto dvou (ačkoliv jejich výchovu už převzala po rozvodu mateřská agentura). Literární stezce, která sice literaturu okleštila na jeden rozměr, ale zato ji po chodnících pustila do parků a ulic. Anebo kamuflované repráčky instalované různě po Praze, které místo hudby přednášely mluvené slovo českých autorů. Sluší se přiznat, že cenu Praze nakonec vyfoukl Reykjavik. Budiž tomu odvážnému lidu přáno.

Billborec (2010, 2011)

Mezi všemi cenami, pozlátky a reklamními trofejemi se Billborec řadí spíš mezi ty juniorské. Možná proto, že je zdarma, ale nejspíš také, že je de facto soukromou promo-akcí. Tak či onak, na téhle soutěži se mi vždy líbily tři věci. Tou první je svoboda, s jakou se dá tvořit na určené téma. Druhou jsou naopak hranice, které poskytuje médium, jímž je billboard, a jejích využití i překračování. Tou třetí je jedna z těch juniorských cen na polici.

Zúčastnil jsem se dvakrát. V roce 2010 s arťačkou Šárkou Fléglovou na téma Svoboda, výsledkem bylo druhé místo. A logicky i o rok později s Pavlem Burešem na téma Luxus, bez umístění. Škoda, tu druhou práci mám raději. Ačkoliv se tedy ve společnosti líp říká, že jsem dostal cenu za “svobodu”, než za “luxus”.

Dvojníci (2010-2011)

Kampaň DvojníciKdyž je tak snadné ukrást identitu v reálu, jak snadné to může být na síti? Tenhle nápad pro kampaň CZ.NIC za bezpečné domény ležel v Loosers na stole, už když jsem u nich nastoupil. A necelý rok poté se začal realizovat. Bylo třeba vymyslet vtipné zápletky a mnoho jich tenkrát taky vzniklo. Nesměly být příliš nactiutrhačské, aby dablované celebrity (za určitou sumičku) souhlasily… a mnoho jich tenkrát souhlasilo. Výslednou produkci však nakonec nejvíce ovlivnil tenký výběr dvojníků celebrit a především taktický plán nakrmit bulvár. Takže nakonec byl naší vlajkovou lodí jakýsi moderátor a čokoláda na klice Audi R8.

Kampaň Dvojníci agentury Loosers pro klienta Nic.cz mimo jiné vyhrála bronz za "audience engagement" na mezinárodním festivalu PIAF 2011 a stříbro na Internet Effectiveness Awards 2011 v hlavní kategorii.

Allianz Připojištěná (2010)

Jestli je něco ještě větším textařským zlem, než reklamní rýmovačky, tak jsou to přepsané šlágry. A samozřejmě každý textař si tohle řemeslné dno musí alespoň jednou zkusit. Jak už to tak chodí, klient byl spokojen a spotu se dostalo masivního nasazení v mainstreamových rádiích. Měl i docela pozitivní ohlas, až na případ Rádia 1, do jehož programového schématu se půl druhé minuty dlouhá reklamní předělávka osmdesátkové popiny samozřejmě vůbec nehodila… a posluchači to dávali na internetu docela znát. Takže kromě toho, že jsem klesl na dno reklamního žánru, ještě jsem tím spotem ublížil svému oblíbenému Rádiu 1. A že se nestydím.

Kampaň byla vyrobena pro Loosers, v rámci zakázky od Fabriky, jejíž klientem tehdy Allianz Group byla. Hudbu překomponoval a nahrál skvělý muzikant Andrei Toader.

Mlsnej Kocour (2009)

Ano, uznávám, o nějakou zázračnou textařinu tady nejde. Ale pojmenovat si hospodu je snem snad každého kopíka. A mají tam, na Míráku, dobrý pivo, takže můžu být pyšnej nadvakrát. Nemluvě o tom, že mi zbyl nevystřílený zásobník plný názvů, až si “jednou otevřu vlastní hospodu”.

Nestlé pohádky (2009)

Když už člověk odloží přelomový divadelní scénář a selže při hledání výplně mezi první a poslední větou velkého intelektuálního románu, měl by zkusit alespoň napsat pohádku pro děti. Já jsem tuto možnost získal hned druhý rok práce v agentuře Publicis, když jsme dostali od Nestlé zadání na dárek k dětským kašičkám Beba. Audioknihy tenkrát vcházely do všeobecné obliby a tak jsme navrhli a vyrobili CD s originálními pohádkami. Byla to skvělá práce, klient netlačil na invazivní product placement a v agentuře jsem dostal klid a prostor na práci. Limitem tak byla pouze stopáž.

Co nabízím:

  • nápady a kreativu pro různé (nejen) reklamní formáty a média
  • copywriting a jiné slovní hrátky v češtině i angličtině
  • téměř jakékoliv slohové či žurnalistické útvary na zakázku
    (lyrika, epika i drama)
Kontakt: text@masout.cz, 731 145 747